Architektura Barcelony
Úžasné budovy Antoni Gaudího přivádí do Barcelony každý rok miliony turistů.
Gaudího nekonformní styl, který lze zaznamenat již v letech jeho dospívání, spolu s jeho tichou, ale pevnou oddaností církvi, byl základním kamenem jeho myšlenek a nápadů. Hledání jednoduchosti, založené na pečlivém zkoumání přirozenosti, je v jeho práci celkem zřejmé, a to od Parku Guell a jeho skvělých soch a mozaik, ke kostelu Sagrada Família a jeho organickým baňatým věžím.
La Sagrada Família
Složitě nazvané a nikdy nedostavěné mistrovské dílo, chrám kajícníků katedrály Sagrada Família, je nejnavštěvovanější stavbou v Barceloně. Zde Gaudí zkombinoval svou vizi přirozenosti a architektury s oddaností ke své víře. Jeho zaujetí tímto projektem bylo tak intenzivní, že se vyhýbal jakýmkoli dalším projektům, spal v pracovním bytě obklopen plány a kresbami, a až tak ignoroval svůj vzhled, že když ho v roce 1926 před kostelem srazilo auto, byl považován za chudáka a převezen do nemocnice pro chudé, kde brzy poté zemřel.
Sagrada Família přitahuje také nevěřící do svých dveří z velké části také díky tomuto tragickému příběhu a tomu, že je stále nedostavěna, což připomíná vždy přítomné lešení a jeřáby. Ale je toho mnoho víc. V Sagrada Família Gaudí opět spojil dohromady přírodu a architekturu - vzletné štíhlé věže rostou do výšky jako stalagmity v jeskyních.
Park Guell
Park Guell mi vždy připomíná Howarda Roarka v románu The Fountainhead Ayn Randové. Gaudího projektem v Parku Guell bylo postavit rezidenční bytové domy, jejichž obyvatelé by takové místo milovali. Nikdy však tento projekt nedokončil.
Ale pravděpodobně dobře tak, neboť jej dnes můžeme vychutnávat všichni. Park Guell je umístěn na kopec, z něhož je vidět prakticky celá Barcelona. Jeho překrásné a také pohodlné vlnité lavičky jsou plné cizinců i domácích každý den v týdnu. Jeho mozaika ještěrky se stala synonymem města samotného.